BEZ PŘESTÁNÍ SE MODLETE (1 Sol 5,17)

Výzva apoštola k modlitbě bez přestání neznamená, abychom celý den prožívali se skloněnou hlavou a sepnutýma rukama. Nejde ani o zahlcování Boha svými slovy. Spíše jde o vědomí Boží přítomnosti a vydání se Bohu. Každou chvíli bychom měli prožívat s vědomím, že Bůh je s námi a že aktivně působí v našich životech. 

Modlitba je především vyjádřením, zažíváním a prohlubováním mého vztahu s Bohem. Společná modlitba za konkrétního člověka nebo na konkrétní úmysl zároveň upevňuje ducha společenství. A přináší bohaté plody: prohloubení vztahu s Bohem, prohloubení duchovního společenství. Máme zkušenost s tím, že Bůh nás slyší a jedná v našich životech a v životech těch, za které se modlíme.

Proto vznikla MODLITBA BĚHEM... 

Má dvě základní formy:  

1. MODLITBA BĚHEM: Běžím nebo putuji s modlitbou na konkrétní úmysl a odevzdávám přitom Bohu jak vděčnost za to krásné, tak i náročnost cesty (propocené tričko, puchýře, stoupání do kopce, snášení zimy a horka, …).
2. MODLITBA BĚHEM…....… práce, plnění úkolu, chvíle ticha, adorace, konkrétní péče o nemocného člověka, věnování času manželce/manželovi/dětem apod. Tímto způsobem se připojuji k putování na daný úmysl a toužím tak prohloubit vztah s Bohem.

V přímluvné modlitbě je nezbytná trpělivost. Nemůžeme někomu slíbit modlitbu a potom věc odbýt jedním Otčenášem a Zdrávasem. Nikoli. Řekneš-li někomu, že se za něho budeš modlit, musíš se vydat na cestu. To si žádá trpělivost. (Papež František)