Počajevská lávra

Litmanová - Počajev 533,9 km (Rokole - Počajev 1 040,7 km)

Lávra v řeckokatolické a pravoslavné církvi označuje velký a mimořádně významný monastýr (klášter), kterých je na světě jen několik. Počajevská lávra je jeskynní pravoslavný monastýr zasvěcený Nanebevzetí Bohorodičky.

V roce 1240 se několik mnichů skrývalo před mongolskými vojsky na skalnaté hoře. Tam se jim zjevila v hořícím keři Panna Maria a zanechala stopu pravé nohy na kameni, ze kterého začala proudit léčivá voda. Na místě byla postavena malá dřevěná kaplička, později kamenný kostel Nanebevzetí Matky Boží. Klášter se postupně od konce 16. století stal centrem duchovního života v západních zemích Ruska.

V roce 1597 obdržel klášter od místní šlechtičny Anny Hojské ikonu sv. Bohorodičky.  O sedm let později se stal igumenem monastýru Ivan Žalizo (Job Počajevský). Pod jeho vedením se monastýr rozrostl – byl postaven chrám Nejsvětější Trojice (se stopou Panny Marie uprostřed). Současně byl klášter obklopen obrannou zdí a rozrostl se i o další chrámy, cely pro mnichy či o studnu a rybník na úpatí. Job se věnoval také osvětové činnosti – založil tiskárnu a vydával teologické knihy do celé Volyně a sousední Haliče.

Po přistoupení biskupství lvovského do Brestské unie roku 1720 se v Počajevě usídlili basiliáni. Roku 1773 byl zázračný obraz Matky Boží Počajevské slavnostně korunován.

V 18. století klášter náležel krátce řeckokatolické církvi, ale po zániku Polska se stal v roce 1833 centrem pravoslaví. Ve 20. století sovětský režim všemožně škodil církvi, v jedné z budov kláštera bylo dokonce zřízeno muzeum ateismu. Po rozpadu Sovětského Svazu se lávra stala opět centrem pravoslaví na Ukrajině.

Počajevská lávra je známá i dalším světcem – otcem Josefem, Amfilochijem  Počajevským (1894-1971) – který byl plný poslušnosti, pokory a lásky ke svým bratrům. Od Boha dostal dar prozřetelnosti a uzdravování. I v dnešní době k jeho hrobu putují poutníci, aby si na jeho přímluvu u Boha vyprosili milosti.

Duše každého člověka zde může zažít nové, dosud neznámé pocity morální, duchovní a tělesné obnovy a živou víru v Boha.

Z odkazu mnicha Amfilochije:

• Na otázku, kdy se stal mnichem, odpovídal: „Já jsem se jako mnich narodil.“
• Ve středu a pátek se postil, v noci se modlil.
• Veškerou práci vykonával s velkou horlivostí a křesťanskou poslušností.
• Miloval pokoru a vyhýbal se marné lidské slávě.
• Naší zbraní proti neviditelnému nepříteli je svatý kříž, evangelium a svěcená voda!

Kdo vládne azbuce se může dozvědět více zde.